![]() |
![]() |
OBSAH:
VĚČNÝ PRINCIP TAO Bez počátku a konce Bezejmenné Tao Nic a vše Působení Tao Soulad s Tao Prázdnota Ústraní Snadná realizace Bez přání Vědomí jednoty Nezasahování Vědoucí a nevědoucí Sebeovládání Nehromadění Spokojenost |
Zlatá střední cesta Vyvyšování Povrchní požitky Sebepoznávání Bezpečí a jistota Pravá ctnost Nevědomost Přízeň a nepřízeň Malé počátky Vnitřní poznání Správná cesta Nepřivlastňování Konečná příčina Nevyčerpatelné Tao Svoboda |
VĚČNÝ PRINCIP TAO
Taoismus ve své původní podobě představoval čistou filosofickou nauku bez náboženských představ. V době života Lao-c´ neexistovaly žádné filosofické školy ani organizovaný způsob předávání učení. Základní principy, metody, postupy a rady byly předávány individuálně učitelem žákovi. Rozhodující roli při tom hrála schopnost žáka obstát v prověrkách charakteru a míra jeho odhodlání realizovat učení ve svém životě.
Cíl taoistické praxe nazývané „pěstování cesty“ a zahrnující komplex metod i způsob života představuje návrat do Prázdnoty předcházející stavu bytí.
Jelikož Tao je přirozenost sama o sobě, je i pro taoisty ideálem spontánní jednání oproštěné od osobních ambicí. Tao představuje univerzální jednotu. Z toho důvodu je i cílem adeptů této nauky poznat jednotu všeho, co existuje, a nenechat se rozptylovat vnějšími rozdíly.
Za staletí se rozvinuly různé metody, fyzická i mentální cvičení aplikovaná pod společným označením „pěstování života“. Obzvlášť propracovanými postupy disponuje taoistický směr nazývaný „škola vnitřní alchymie“.
Jelikož podstata Tao je tichá a čirá, je za jeden z hlavních principů praxe považováno dosažení obdobného stavu mysli, tedy mysli čisté a klidné. Díky tomuto mentálnímu vyprázdnění je možné přiblížení k prapůvodnímu stavu Prázdnoty.
V průběhu staletí docházelo k mísení taoismu s dalšími filosofickými a náboženskými směry, vznikaly různé modifikace základní nauky, učení značně odlišná od původního i taoismus náboženského charakteru. Přesto se do dnešní doby uchovalo i čisté jádro taoistické filosofie, které představuje nauku aktuální i pro současného člověka.
Základním spisem taoismu je Tao-te ťing. Bezesporu jeden z nejvýznamnějších textů, jenž ovlivnil čínskou kulturu i myšlení. Jeho autor Lao-c´ však není zakladatelem taoismu, neboť sám se odkazuje na starověké mudrce znalé zákonů Tao, jež dokázali aplikovat ve svém životě.
Lao-c´ se narodil pravděpodobně v 6. století před naším letopočtem. Byl údajně starším současníkem Konfucia, s nímž se měl i několikrát setkat. Zastával menší úřad archiváře jednoho z čínských států. Nespokojen se společenskými poměry se rozhodl odejít ze země. Strážce na hranici jej však poznal a odmítl propustit, dokud nezaznamená své učení písemně. Tak vznikl základní spis taoismu a po dvou třech letech Lao-c´ na hřbetu buvola opustil rodnou zem.
Na následujících stránkách jsou uvedeny výňatky z významných pasáží uvedeného spisu, které mohou být užitečné při formování celkového názoru na svět i při řešení situací každodenního života. Výňatky doprovází též stručný komentář.
Zlatá střední cesta
Kdo se příliš raduje, může čekat stejnou míru zoufalství. Kdo hodně hromadí, může čekat ztráty. Kdo dodržuje ve všem míru, předchází zklamání. Kdo zná svá omezení, vyhne se pohromám.
Radost by měla být přirozeným projevem harmonického života. Nejedná se však o bujaré veselí a pompézní oslavy, jichž můžeme být často svědky v tomto světě. Skutečná radost oblažuje lidské nitro jako tichá melodie doprovázející přirozeně naši existenci. K jejímu postřehování je však nutný vnitřní klid a čistota.
Život na vlnách vnějšího světa přináší často zmítání v extrémech namísto rovnováhy. Tyto situace se navíc se zákonitostí kyvadla střídají a jeden extrém je dříve či později vystřídán extrémem opačným.
Zlatá střední cesta, kdy výkyvy v obou směrech má člověk pod kontrolou, vede jako jediná k vnitřní harmonii a trvalejší formě radosti.